Ing. Robert Kulík
Radon v domě - Ing. Robert Kulík

Radon v domě

Radon

Radon je přírodní radioaktivní plyn, který je přítomen na celém zemském povrchu. V budovách se může kumulovat a dosáhnout vysokých koncentrací. Radon vzniká přeměnou uranu a jeho vlastní přeměna vede ke vzniku dalších radioaktivních prvků a přeměny končí v neradioaktivním olovu. Podle chemické klasifikace je radon jeden ze vzácných plynů jako neon, krypton a xenon. Radon nereaguje s ostatními chemickými prvky. Je nejtěžším vzácným plynem (hustota 9.72g/l při 0oC, tj. 8× hustší než vzduch).

Radon proniká do ovzduší z půdy a někdy i z vody (ve které může být rozpuštěn). Ve volné atmosféře je ředěn vzdušnými proudy, a proto je jeho koncentrace velmi nízká. Na druhé straně v uzavřeném prostředí , jako např. v budovách, může docházet k jeho akumulaci a jeho koncentrace může dosáhnout vysokých hodnot.

Jaké jsou zdroje radonu

V objektech pozemních staveb přicházejí v úvahu následující zdroje radonu.
  1. Podloží pod objektem, kdy radon obsažený v půdním vzduchu proniká do interiéru difuzí nebo je v důsledku podtlaku v objektu vůči podloží nasáván mj.:
    1a – trhlinami mezi stěnou a podlahou,
    1b – trhlinami od rozdílného sedání v suterénních stěnách popř. základové desce,
    1c – netěsnostmi kolem poklopů revizních šachet,
    1d – netěsnostmi kolem prostupů instalací,
    1e – netěsnostmi kolem podlahových vpustí,
    1f – odvodňovacím drenážním potrubím (trativodem),
    1g – možným transportním mechanismem je i difúze konstrukcemi spodní stavby.

  2. Exhalace radonu ze stavebních materiálů
  3. Uvolňování radonu z vody dodávané do objektu
  4. Venkovní vzduch dodávaný ventilací
  5. Zemní plyn spalovaný v objektech
dum-3.jpg, 244 kB
  1. Podloží

    Radon pronikající z podloží staveb bývá často dominantním zdrojem záření. Přísun radonu do objektu je závislý na tzv. teplotním a následném tlakovém gradientu. Teplotní gradient je definován jako rozdíl průměrných denních teplot uvnitř a vně stavebního objektu. V letních měsících je tento teplotní gradient několik málo stupňů, ale v zimním období může dosahovat i několika desítek stupňů. Na tomto teplotním gradientu přímo závisí i tlakový gradient. Teplý (ohřátý) a řidší vzduch uvnitř objektu stoupá díky komínovému efektu vzhůru a má tendenci pronikat do vyšších podlaží objektu. Tím vzniká ve spodních částech objektu (přízemí, příp. sklep) podtlak, který je vyrovnáván přisáváním studeného a na radon vysoce obohaceného vzduchu trhlinami a prasklinami v neizolované podlaze, betonových deskách, spárami mezi zdmi a podlahou, příp. prostupy inženýrských sítí apod. Objekt tak vlastně "nasává" radon z geologického podloží objektu. Hlavním transportním mechanismem se v tomto případě stává proudění (konvekce) půdního vzduchu s radonem trhlinami a netěsnostmi do objektu. Velikost podtlaku v přízemních partiích objektu můžeme odhadnout u nižší zástavby na 2 - 10 Pa. V devítipodlažní budově, která je u nás zcela běžná, je podtlak u vstupních dveří asi 30 Pa. Účinek tohoto vztlaku podporují vertikální komunikace vedené po celé výšce budovy (schodiště, šachty, komíny). Dá se obecně říci, že čím je vyšší teplotní gradient, tím je vyšší přísun radonu do objektu. Radon, který pronikl do objektu a do pobytových místností se rovnoměrně rozptýlí a v dané místnosti vystoupí na určitou koncentraci, která je pro každou místnost specifická. Tato koncentrace je výsledkem přísunu radonu z geologického podloží a jeho následného odvětrání z místnosti. Odvětrání místnosti ovlivňuje mnoho stavebně - technických (typ konstrukce objektu, typ zdiva, typ a těsnost oken, těsnost dveří, apod.) a v neposlední řadě i klimatických faktorů (teplota, tlak a vlhkost vzduchu, povětrnostní podmínky atd.).

  2. Exhalace radonu ze stavebních materiálů

    Zdrojem vyšších objemových aktivit radonu v ovzduší místnosti může být někdy i zvýšení obsah 226Rn ve stavebních materiálech. Jeho rozpadem vzniká uvnitř materiálu radon, který procesem difúze postupuje póry a trhlinami k povrchu, z něhož exhaluje do interiéru objektu. Je to proces podobný pochodům probíhajícím v půdním prostředí.

  3. Uvolňování radonu z vody dodávané do objektu

    Radon se dobře rozpouští ve vodě, a proto jeho koncentrace v ní odpovídá radioaktivitě hornin, s nimiž voda přichází do styku. Nejvyšší obsah radonu z tohoto důvodu vykazuje spodní voda v geologickém profilu tvořeném vyvřelými horninami (žula, pegmatit, syenit, porfyr), nižší v oblastech se zásaditými horninami (gabro a diabas) a nejnižší v sedimentech (vápenec, pískovec). Koncentrace radonu v povrchových vodách je nižší než ve vodách spodních. Z toho mimo jiné vyplývá, že studně můžeme považovat za rizikovější zdroj užitkové a pitné vody než povrchové zdroje. Radon se z vody dodávané do budovy uvolňuje do ovzduší např. při sprchování, mytí, praní, vytírání apod. K hrubému odhadu podílu vody na zvýšení interiérové koncentrace radonu můžeme použít předpokladu (vyplývajícího ze zjednodušeného matematického modelu), že na každých 100 000 Bq/m3 ve vodě připadá 20 Bq/m3 v interiéru. Riziko z pití vody obsahující radon je proti riziku z vdechování uvolněného radonu zanedbatelné.

  4. Venkovní vzduch dodávaný ventilací

    Koncentrace radonu v atmosféře závisí přímo úměrně na velikosti exhalace ze zemského povrchu. V oblastech se zvýšeným obsahem radioaktivních látek v horninách můžeme tedy očekávat i zvýšenou koncentraci radonu ve vzduchu. Průměrný obsah radonu v přízemních vrstvách vzduchu nad pevninou o průměrné radioaktivitě je asi 5 Bq/m3. Tato koncentrace se vzrůstající výškou od povrchu Země klesá. Nemusíme se proto vůbec obávat, že by pobytem na čerstvém vzduchu bylo ohroženo naše zdraví.

  5. Zemní plyn spalovaný v objektech

    Tento zdroj radonu představuje v našich podmínkách zcela zanedbatelný příspěvek.